Snad každá budoucí maminka touží mít zachyceny ty mihotavé kamžiky před zrozením nového lidského tvorečka, které se právě probouzí v jejich rostoucím bříšku. Je neuvěřitelné, že lidské zrození je provázeno tolika emocemi, bolestí i radostí, strachem z neznámého a štěstím z nového. Ještě nedokážu posoudit emoce spojené s tímto zázrakem, snad proto si dovolím uvěřejnit jeden rozhovor dvou miminek, který jsem převzala z http://www.lupusinky.estranky.cz/clanky/tehotenstvi-a-lupus/citaty-o-tehotenstvi.
Rozhovor dvou dětí
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
- No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, n ebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až pot om...
Přeji všem těhulkám pohodové těhotenství a spoustu radosti s novým tvorečkem. Fandím vám všem!
“Voda je život…”
