Roskilde po roce

Když se budíte na jiném místě po nějakou dobu, chodíte po ulicích města skoro po paměti, znáte jeho zkratky, kdy jsou v obchodech výprodeje, kam zajít kouknout na západ slunce, kde uslyšíte křik racků, kde si zahrajete dobrý volejbal, a když na ulici potkáte někoho, kdo vás pozdraví,.. můžete říct, že to místo znáte a místo zná vás. Poznala jsem Roskilde a Trekroner v malovelkém Dánsku, prožila jsem si tam hlavně dobré a ráda na Dánsko vzpomínám. Vzpomínky mám uchované ve formě fotek, které jsem vlastně nikomu ještě neukázala, tak tady jich je pár po roční pauze. Zavítala jsem na u nás málo známý Roskilde Festival, zážitky úžasné – doporučuji . Trvá zhruba týden a sjíždí se zde skoro celá Skandinávie, aby zde v odpadcích v obrovských kempových městech dočkala 4denního rockového festivalu. Vše bylo úžasně zorganizované (jak jinak), všude byly davy lidí ve festivalové náladě, sluníčko bylo přívětivé, časem až moc a prach se vznášel nad přeplněnými stanovými městečky. A co se stalo, když festival skončil? Podívejte se na pár fotek a nezapoměňte u toho zavřít pusu.

		Roskilde festival 2010 ZOBRAZIT PREZENTACI STÁHNOUT VŠE

Těhotenské foto

Snad každá budoucí maminka touží mít zachyceny ty mihotavé kamžiky před zrozením nového lidského tvorečka, které se právě probouzí v jejich rostoucím bříšku. Je neuvěřitelné, že lidské zrození je provázeno tolika emocemi, bolestí i radostí, strachem z neznámého a štěstím z nového. Ještě nedokážu posoudit emoce spojené s tímto zázrakem, snad proto si dovolím uvěřejnit jeden rozhovor dvou miminek, který jsem převzala z http://www.lupusinky.estranky.cz/clanky/tehotenstvi-a-lupus/citaty-o-tehotenstvi.

Rozhovor dvou dětí

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
- No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, n ebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až  pot  om... 

Přeji všem těhulkám pohodové těhotenství a spoustu radosti s novým tvorečkem. Fandím vám všem!

“Voda je život…”

 

 

 

 

 

Golf in Čeladná

Týden strávený mezi zamračenými kopci, daleko od všech pracovních povinností, v pokoji s internetem a pohodovým ranním buzením. Co více si přát? Skvělou partu lidí okolo, s dobrými nápady a názory. Co takhle si taky zkusit golf, kdybychom se jednou stali těmi úspěšnými obchodníky, co vydělávají “a lot a lot a lot money and living in the richman world..?” Yes, let ´s go :)

 

 

 

Focení dramatického kroužku

Život je někdy komedie, jindy drama, někdy nás překvapí mile, velmi často i nemile. Co nám zbývá? Nevzdávat to a jít si za svým, nepřepínat a nepředbíhat události, těšit se z maličkostí a občas se otočit a podívat se, co jsme nechali za sebou. Díky focení jsem se dostala tak trochu i do kulturního dění v Havířove a jsem tomu velice ráda, alespoň se mám za čím ohlížet :) a co teprve ty začínající hvězdičky v dramatickém kroužku ZUŠBM, co je čeká ve hře jménem Život ?